Vhodné duchovní úsilí ničí projevy nákazy. Duchovně upřený člověk je vskutku plný imunity. Stejně je to s těmi, kdo procházejí po okraji propasti*. Duchovním snažením jsou utkaná nejlepší křídla. Upřímení** je dokonce nejlepším protijedem. Oheň, zrozený z upřeného napětí, bude nejlepším štítem. Starověcí vysvětlovali, jak šípy nedosáhnou duchovně upřeného. Moderní lékaři by mohli poukázat na osobitou látku, která se rozvíjí během duchovního úsilí. Použijte toto ve svém životě jako každodenní radu. Poukazuji na to, jak upřený duch mění svou polohu rychlostí světla a stává se nepolapitelným. Dá se tedy přivyknout na upřímenost, projevující ji fyzicky i duchovně. Nauka bez upřímení je jako přesypaný pytel. Je třeba pojmout podstatu toho, co bylo řečeno, protože osvojení si pouze slov zůstává jen na jazyku. Ale chraňte se před jazykem, který je upřímen vedle mrtvého srdce. Nezapomínejme proto na protilátku skutečného duchovního úsilí.
Srdce, hl.216
*Procházet po okraji propasti – Učitelé používají tento výraz pro upřímené a hrdinské duchovní úsilí, které vyzývá silné odpovědi temných sil, člověk jde vysloveně „po okraji propasti“. Podle Živé Etiky je takové napjaté úsilí nejkratší cestou duchovního vzestupu.
**Z ruského originálu „устремление“ – co se dá přeložit jako usilování, snažení se, zaměření vědomí na duchovní Ideál. Slovo „устремление“ v Živé Etice vyjadřuje neoblomné duchovní úsilí, snaha a směřování mysli a srdce člověka k jedinému Velkému Ideálu, který představuje postavu Učitele z Vyššího duchovního Světa.
