L.V. ŠAPOŠNIKOVÁ, Ředitelka muzea N.K. Rericha v Moskvě, Akademik Ruské akademie přírodních věd a Ruské akademie věd
VELKÝ ZÁKON VESMÍRU
Ve vesmíru působí řada velkých, významných ale i jednotlivých, dílčích zákonů. Velké zákony obepínají obrovská vesmírná prostranství a dílčí se týkají konkrétních momentů kosmického tvoření. Jeden z velkých zákonů říká: „Vyšší v evoluci, vede za sebou nižší.“ Pojem „vyšší“ znamená světy ve vysokém stavu hmoty as vysokými energetickými vibracemi, přičemž „nižší“ – označuje světy husté materie a malých rozměrů. Poslední jmenované nesou v sobě energii nízkých vibrací.
Je známo, že ve Vesmíru kosmické zákony působí ve světech všech úrovní, včetně Země. Závisí na úrovni vědomí lidstva, zda ten nebo onen vesmírný zákon je rozpoznán a zda je používán v životě a na pochopení procesů kosmické evoluce. Upřímně je třeba říci, že na planetě Zemi ještě nejsou vesmírné zákony pochopeny v celé jejich hloubce a přiměřeně tomu se nepoužívají v různorodých vyjádřeních pozemské tvořivosti. To platí i pro zmíněný velký zákon. Té skutečnosti, že právě vyšší světy hýbou pozemskou evolucí, pozemské lidstvo a představitelé jeho vědy dosud neporozuměli. Nové myšlení, které nazýváme kosmické, se v našem hmotném světě formuje těžce a v různých časech i dramaticky. Myšlenka kosmické evoluce, že právě vyšší světy jsou ty, které mění naše vědomí a posouvají naši evoluci po schodišti duchovních úspěchů, se ještě nestala životní pravdou a ani směřováním v oblastech výzkumných činností.
Budeme-li pozorně sledovat historii pozemského lidstva, uvidíme v ní zvláštní energetická vzplanutí, která změnila jeho vědomí a rozšířila ho. Formulaci „rozšíření vědomí“ najdeme ve filozofii Živé Etiky. Jaký je význam této formulace? Především je úzce spojeno s velkým zákonem: „Vyšší v evoluci, vede za sebou nižší.“ Rozšiřování vědomí je zároveň hlavní cestou evoluce člověka. Je známo, že právě poznání určuje evoluci jako takovou. Rozšiřování vědomí se zajišťuje poznatky, přijatými od Vyššího. Problém „víme nebo nevíme“ souvisí s „vidíme nebo nevidíme“ a „chápeme nebo nechápeme“. Poznatky, které potřebujeme, nás stále obklopují a pouze rozšíření vědomí nám umožňuje je vidět, cítit a porozumět jim. Proto proces rozšiřování vědomí, pokud to lze tak vyjádřit, probíhá pod vedením materie vyššího stavu. Jak tohle všechno probíhalo a aktuálně se děje? Dosud záblesky nového, širšího vědomí, které se objevily v dějinách lidstva, nebyly správně vysvětleny a odhaleny jejich vesmírné kořeny. Podle Živé Etiky se tyto záblesky nazývají evoluční energetické impulsy. Celá tvořivost kosmické evoluce je naplněna takovými impulsy na různých úrovních a s různými výsledky pro samotný Vesmír. Kosmické kořeny takových impulsů nám odhalují vnitřní smysl vesmírné evoluce. Nevědomým odmítnutím poznání těchto kořenů uzavíráme cestu k pochopení kosmické evoluce a k pravdě, která je základem kosmické tvořivosti. Aniž bychom toto všechno pochopili, jsme ochuzeni o reálnou představu o Vesmíru jako takovém a o realitě našeho vlastního vývoje.
Formy kosmických impulsů jsou velmi odlišné a závisí na historických podmínkách daného prostoru. Existují impulsy v podobě explozí, které přinášejí kosmickým tělesům nová poznání. Důležitou roli hrají i duchovní učení, nové metodiky poznávání Vesmíru, jakož i znalosti, které s sebou přináší umělecká tvořivost. Impuls, v kterékoli části vesmíru, ve které jedná a v jakýchkoli kosmických tělech, které zahrnuje pod svou oběžnou dráhu, musí mít nutně vyšší energii než energie kosmického těla, které probouzí k evolučnímu pohybu, včetně i Země. Pro naši planetu musí mít impuls energii Ohnivého Světa. Samotný proces tvořivosti takového impulsu jako energeticko-evolučního jevu je mimořádně složitý a musí ji nutně doprovázet vědecká teorie, která odhalí všechna tmavá a nejasná místa v tvůrčím procesu samotného impulsu. Kosmické impulsy vyznačené Ohnivou energií, které takříkajíc „sestupují“ na Zemi jsou nejdůležitějším spojením planety s procesy kosmické evoluce. Pozemské impulsy se udržují na vysoké ohnivé energii a proto mají vysoký tvůrčí potenciál. Je třeba říci, že projevení se podobných impulsů na jakémkoli kosmickém těle je spojeno s periodami přebudování celého Kosmu.
„Jak důležité je udržovat oheň impulsů,“ čteme v Živé Etice. „Bez tohoto hnacího mechanismu jakékoli dílo nemůže být nasyceno nejlepšími příležitostmi. Síly působící na dílo se znásobují ohněm impulsu. Proto je nezbytné usilovat o znásobení daných sil Primárního Zdroje. U všech budováních je třeba dbát na proporcionalitu a úměrnost.“ <…> „Oheň a impuls podporují život v každém díle. Dílo tvoření bez těchto kvalit ztrácí svou vitalitu“.
A ještě: „Ohnivá vlastnost přebývá v každém kosmickém impulsu. Tato vlastnost pohybuje každým životním úsilím. Uvědomění si této kvality poskytuje poznání základních impulsů Nekonečna“. Tyto dva úryvky vystihují hlavní podstatu evolučních impulsů a jejich životních kvalit, které jsou v první řadě obsaženy v energii ohně. Jakýkoliv počátek činnosti, jakékoli budování nebo kosmická přeměna potřebuje v pozemských podmínkách tuto energii vysokých vibrací. Výše uvedené vlastnosti poskytují impulsu silný tvůrčí princip, bez jehož impuls není schopen účastnit se kosmické tvořivosti.
Co evoluční impuls vytváří a jakým směrem se ubírá jeho tvořivost? Na tuto otázku dává Živá Etika jednoznačnou odpověď: „Principem tvůrčího impulsu je rozšiřování vědomí“. Právě tento princip, žijící v impulsu, rozšiřuje a mění vědomí pozemského lidstva. Ze Živé Etiky se dozvídáme, že energeticko-evoluční impulsy přicházejí na Zemi z Ohnivého Světa a jsou výsledkem jeho kosmického tvoření. Právě Ohnivý Svět je pro hmotný svět planety Země tím Vyšším, který určuje kosmickou evoluci světa nižšího. Všechny změny v nižším světě, počínaje dalším dílčím rozšířením vědomí a konče velkými duchovními posuny, přicházejí na Zemi z Ohnivého Světa, kterému jsou v Živé Etice věnovány až tři knihy. „Evoluce směřuje lidstvo,“ říká Živá etika, „utvrzením ohně. Na každém evolučním stupni postupuje lidstvo pomocí různých takových impulsů“. Uvedené úryvky ze Živé Etiky nám opět pomáhají přesvědčit se o významu energeticko-evolučních impulsů v tvorbě kosmické evoluce. Jsou to impulsy, v jakékoli projevené podobě, které realizují velký zákon Kosmu – Vyšší vede za sebou nižší. A tohoto procesu se účastní sochaři kosmického života, v pravém slova smyslu.
Filozofie Živé Etiky před námi odkrývá unikátní proces kosmické tvorby, jejíž hloubku zatím moderní lidstvo není schopno postihnout a proto se nemůže vědomě účastnit stejného procesu. „Vskutku, tvůrci života tvoří neodvolatelně, spolupracujíc s Kosmickým Magnetem. Tito sochaři žijí tvůrčím impulsem. Tito sochaři zintenzivňují své ohně, aby nasycovali lidstvo. Tito sochaři rozšiřují svými jiskrami vědomí. Vskutku, tito sochaři pomáhají vědomí přijmout kosmické zákony“. Slovo „sochař“ se nejlépe hodí ke tvořivosti vesmírné evoluce, v níž hraje svou nezastupitelnou roli tvořivá ohnivá energie evolučních impulsů.
Kdo jsou však tito sochaři? Bezpochyby vysocí Duchové, plnící své kosmické poslání ve všech prostranstvích Vesmíru.
POSLOVÉ KOSMICKÉ EVOLUCE
Kosmičtí sochaři, vysocí Duchové, kosmičtí Hierarchové, se podílejí na kosmické tvorbě a jsou úzce spjati s energeticko-evolučními impulsy tohoto procesu. „Kdo přinese lidstvu tento životní impuls?“, dočteme se v Živé Etice. „Kdo dá porozumění jemným energiím? Pouze duch s životním impulsem. Netřeba hledat v utvrzeném fyzickém impulsu, ale v upřímeném neviditelném ohni, kterým dýchá život. Takto jemnocitný duch Agni-jóga přináší lidstvu projev životního impulsu, proto si ctíme laskavost ohnivých impulsů. Životní impuls nám takto přináší završení – životodárný impuls, který je vlastní Kosmickému Rozumu a kterým je nasycené kosmické vědomí. Žijeme tak podle ohnivého principu“.
Zde se objevuje nová osobnost – Agni-jóg, na jehož ramenou je úkol zprostředkovat lidem to, co se projevilo spolu s vesmírným impulzem. Význam Agni-jóga v kosmické evoluci můžeme vysvětlovat různými způsoby, ale jeho hlavním úkolem je předání poznání lidstvu. Agni-jóg žije na Zemi. O jeho úkolech rozhoduje místo jeho přebývání. Mezi poznáním, přinášeným impulsem a lidmi je velký rozdíl – v úrovni vědomí, ve zvláštnostech a úrovni rozměrů světů, ve kterých žijí představitelé Vyššího Světa a samotní lidé, rozdíl v jazyce a porozumění formulacím a v mnoha jiných.
Pro kontakt mezi jedněmi i druhými je potřebný „koeficient“, který by v sobě sloučil dva světy, Vyšší a nižší. Agni-jóg se stává „mostem“ mezi Vyšším a nižším, bez kterého by nebylo možné přijímat kosmické impulsy. Agni-jóg je jedno ze jmen představující takový druh zprostředkovatele mezi světy. Všeobecnějším jménem takových tvůrců je „Poslové kosmické evoluce“. Jako obyvatelé Země byli Poslové úzce spjati s představiteli Vyšších Světů, kteří byli čas od času blízko k Zemi a nazývali se mudrci, Mahátmy nebo Učiteli s velkým písmenem.
20. století bylo průlomovým v mnoha ohledech. V obrovských prostranstvích Vesmíru začala kosmická přestavba a planeta Země byla v její orbitě. Vesmírné změny, které se připravovaly během několika předchozích staletí, daly o sobě vědět s novou silou. Energeticko-evoluční impulsy, posílané Vyššími Světy, vyžadovaly realizaci v pozemských podmínkách. Šlo o změnu vědomí. Je známo, že dříve existovaly tři typy myšlení – mytologické, náboženské a vědecké. Tyto typy vědomí nebo myšlení se navzájem měnily pod vlivem evolučních impulsů. Ve 20. století se formuje filozofie Kosmické Reálnosti. Lze ji považovat za energeticko-evoluční impuls Vyššího. Obsahovala poznatky o Vesmíru, o složité stavbě světů různých stavů hmoty, o nové vědě a mnohém dalším, které dokazovalo potřebu změny vědomí, které se ve filozofii Kosmické Reálnosti zcela správně nazývalo kosmické. V Živé Etice byly odhaleny nové přístupy k vědě a ukázala se nutnost syntézy metafyzické vědy s empirickou experimentální vědou.
Jakýkoli impuls posílaný z Kosmu na Zemi musí projít skrze člověka, který díky svým kvalitám je schopen uplatnit znalosti energetického impulsu na planetě a objasnit význam poznání předložených Vyšším. Jinými slovy, toto je proces zavedení Vyššího do nižšího. Mnozí samozřejmě nevědí, že se Nikolaj Konstantinovič Rerich a Elena Ivanovna Rerichová staly ve 20. století Posly kosmické evoluce, díky jejichž úsilí a snaze, přešel do kultury naší planety kosmický evoluční impuls. První kniha Živé Etiky měla epigraf: „Do nového Ruska, moje první zvěst“. A samotný text impulsu, který přijala Elena Ivanovna, byl v ruštině.
Vzápětí po prvních knihách vznikla kniha „Občina“, kterou Rerichovi přinesli v roce 1926 do Sovětského svazu. Tato kniha, varování před zrodem stalinistického totalitního režimu, byla druhým znakem pozornosti Rusku ze strany energeticko-evolučního impulsu. Rerichovým však bylo vydání této knihy zamítnuto. Třetím znakem pozornosti Rusku bylo varování před německým vpádem v červnu 1941. Toto varování nebylo vedením země přijato.
Oba Rerichovi byli vysokými duchy. Nikolaj Konstantinovič byl velkým umělcem. Umění, kterému se celý život vážně věnoval, ho spojovalo s Vyšším a jeho prostřednictvím vedlo okolí ke vnímání a porozumění kosmického evolučního impulsu. Jako umělec viděl víc a hlouběji než obyčejní lidé. Výsledkem tohoto náhledu byly jeho obrazy minulosti a prorocká plátna o příštím. Vezmeme-li v úvahu tyto obrazy s jejich detaily a pravdivostí, vzniká dojem, že je maloval s přirozeností sobě vlastní. A skutečně tomu tak bylo. Viděl tuto přirozenost v každém detailu a náladě. Jeho historické náčrty byly naprosto reálné. A obrazy i tyto náčrty v celém svém bohatství odrážely minulý život. Jeho obrazy měly ještě jednu výjimečnost – měly vyšší energii než je energie hmotného světa, který ho obklopoval. Vědomě vnímal záblesky osvícení, vnuknutí jemné intuice, které neomylně poslouchal. V jeho práci vidíme projevy přímého poznání, které Živá Etika považovala za vyšší projev zdokonaleného ducha.
Ještě na začátku století vytvořil Rerich tři záhadné obrazy, které jeho současníci hodnotili různě. Nikdo z nich a mezi nimi nechyběli ani významní umělci, se však k objasnění těchto obrazů nepřiblížil. Až po mnoha letech vyšlo najevo, že zobrazovaly nejdůležitější okamžiky jeho života. Je třeba říci, že všechny tři okamžiky úzce souvisely s jeho činností jako Posla kosmické evoluce. Vznášel se nad nimi duch kosmického impulsu a vanulo z nich kosmické Nekonečno.
V popředí malby „Poklad Andělů“ (Сокровищe Ангелов , 1905) je vyobrazený meteorit, nebo Kámen, později nazývaný právě takto. Tento Kámen a ohnivá energie s vysokými vibracemi pomohly realizovat myšlenky obsažené v kosmickém impulsu 20. století.
Na obraze „Vladykové, ne zdejší“ (Владыки нездешние, 1907) vidíme lidi ve zvláštních tmavých oděvech. Obraz, podobně jako „Poklad Andělů“, byl symbolický a vypovídal o kosmických Učitelích a jejich místě přebývání.
Konečně třetí obraz „Kniha Holubí“ (Книга Голубиная, 1911) svědčil o tajemné knize spadlé z nebe, která obsahovala poznatky o Vesmíru. Není pochyb o tom, že to, co je zobrazeno na tomto obraze, bylo symbolem knih filozofie Kosmické Reálnosti nebo Živé Etiky.
Meteorit ze souhvězdí Orion, Kosmičtí Hierarchové nebo Učitelé a systém poznání obsažený v Živé Etice – to vše bude projeveno ve 20. – 30. letech dvacátého století a upomene lidstvo planety Země čímž a než se provedl kosmický impulz, určující další.
Tyto tři momenty na úsvitu 20. století, které ve svých symbolických malbách zobrazil Nikolaj Rerich, přímo souvisely s Vyšším, které v kosmické evoluci vede níže. Meteorit, který přišel z hlubin pro nás neznámého Vesmíru, Kosmičtí Hierarchové a filozofie Kosmické Reálnosti – to vše bylo součásti energeticko-evolučního impulsu vyslaného do hmotného světa planety Země pro její další posun. Rerichové, jako Poslové kosmické evoluce, byli ve své pozemské práci úzce spjati s těmito okamžiky.
Pokud jde o Elenu Rerichovou, jejím posláním bylo předat lidstvu Živou Etiku nebo evoluční impuls, jehož cílem bylo přivést na planetu Zemi nové kosmické vědomí. Skutečnost, že právě Elena Ivanovna byla vybrána pro takovou tvorbu, svědčí o jejím nejbohatším duchovním talentu. „Vladykové, ne zdejší“, nebo Učitelé, sledovali její rozvoj od dětství. Už tehdy viděla prorocké sny, které jí mluvily o příštím. Přicházela k ní vidění její minulých životů. Měla nejjemnější intuici a byla jasnovidná a jasně slyšící. Byla obdařena vysokým stupněm přímého poznání a zakreslila vize, které se před ní čas od času projevily. Když jsem v Indii pracovala s dědictvím Rerichových, našla jsem celý svazek výstřižků s takovými kresbami na zadní straně.
Elena Ivanovna měla vysoký intelekt a postupem času vyrostla v nejvýznamnější filozofku. Úzce spolupracovala se svým Učitelem, jehož výsledkem byly knihy filozofie Živé Etiky. Informace impulsu přicházely přímo od Učitele. Postupem času se informace stávaly stále složitějšími a proto si proces spojený s evolučním impulsem vyžadoval zesílení energie, kterou vlastnila pozemská žena Elena Rerichová. Impuls Živé Etiky stoupal stále výše a bylo nezbytné transformovat energii Eleny Ivanovny na vyšší. Tato přeměna byla nesmírně náročná a změnila se spíše na experiment než na obvyklou práci Učitele. Elena Ivanovna byla informována o potížích experimentu. Ji to však nezastavilo. Byla si dobře vědoma, že taková transformace zlepší její vlastní schopnost chápat Živou Etiku jako impuls. Věděla také, že změna energetiky Posla-zprostředkovatele umožní samotné planetě osvojit si tento impuls, získat příležitost pro rozšíření vědomí a přejít na novou kosmickou úroveň.
Přeměna energetiky Eleny Ivanovné začala, když Rerichovi přišli do Indie v roce 1923 a pokračovala během expedice po Střední Asii. Kromě toho, Eleně Ivanovně byl dán velký a nesnadný úkol vnést informace Učitele do určitého systému. Tuto práci Elena Ivanovna vykonala bravurně. Výsledkem bylo, že v letech 1924-1937 byly vydány knihy evolučního impulsu, které obsahovaly novou vědeckou metodologii a nový systém poznání, které měly vytvořit základ kosmického vědomí planety Země. Knihy vydané Elenou Ivanovnou se nazývaly:
1. Výzva (Зов).
2. Osvícení (Озарение).
3. Občina (Община).
4. Agni Jóga (Агни Йога).
5. Nekonečno (2 svazky) (Беспредельность I., Беспредельность II., ).
6. Hierarchie (Иерархия).
7. Srdce (Сердце).
8. Ohnivý Svět (3 svazky) (Мир Огненный I., Мир Огненный II., Мир Огненный III.).
9. Óm (AUM) (АУМ).
10. Bratrstvo (Братство).
11. Nadpozemské (Надземное ) (nebylo zveřejněno za života Eleny Rerichové).
Knihy představily hlavní problémy spojené s kosmickou evolucí a novým kosmickým vědomím pozemského lidstva. Obsahují současné učení Vyššího a perspektivu budoucí pozemské evoluce. Elena Ivanovna i Nikolaj Konstantinovič museli spolu s tím provést řadu evolučních skutků, které souvisely s poznatky obsaženými v evolučním impulsu. A v těchto skutcích, nebo spíše tvorbě, sehrála expedice po Střední Asii obrovskou roli, která stejně jako samotné Učení, nebyla dosud zcela doceněna.
ZALOŽENÍ MAGNETŮ
Třeba říci, že tato expedice byla výsledkem Vyššího impulsu a položila základy pro budoucnost naší planety. Za ním stáli Učitelé – Kosmičtí Hierarchové, kteří přímo souviseli s procesem kosmické evoluce na Zemi.
V roce 1923 v indickém Darjelingu se uskutečnilo setkání Rerichových s Učitelem, na kterém byla vyřešena otázka expedice, její trasy, cílů a aktivity jejích účastníků. Jako hlavní účastníci byli určeni tři Rerichovi – Nikolaj Konstantinovič, Elena Ivanovna a jejich nejstarší syn Jurij Nikolajevič, který v té době dokončil studium orientalistiky.
Nejdůležitější aktivitou Rerichových na cestě bylo takzvané zakládání magnetů. Magnet zmiňovaný v Živé Etice je energetická prostorová struktura, která není vůbec podobná magnetům, které známe. K vytvoření takové struktury byla potřebná energie, která přesahovala obvyklou pozemskou kvalitu. Expedice měla tři zdroje potřebné energie. Tajemný meteorit ze souhvězdí Orion vlastnil vysoce vibrační energii zvanou „A“. Tento typ kosmické energie používali Rerichovi ve složitém procesu zakládání magnetů. ( Pozn. překl.: Úlomek z meteoritu ze souhvězdí Orion byl propůjčen Rerichovým Učiteli. Jedná se o posvátný kámen, který od nepaměti „putuje“ a chvíli zůstává fyzicky a energeticky spojen s významnými lidmi, kteří se účastní různých tvůrčích procesů kosmické evoluce. )
Druhý typ energie je nám známější. Vysoká kosmická ohnivá energie, kterou vlastnila Elena Ivanovna. Krátce před expedicí změnilo několik Učitelů energetiku Heleny Ivanovny na vyšší, protože to vyžadovala kosmická tvorba, prováděná Rerichovými na putování. Cennost této energetiky spočívala v tom, že odpovídala nejen energii evolučního impulsu, ale také o mnohokrát zvýšila schopnost její majitelky porozumět informacím, které na Zemi přicházely z Vyšších světů.
A nakonec energie, kterou vlastnil Nikolaj Konstantinovič Rerich a která byla součástí jeho uměleckých děl. Na trase expedice vytvořil tři slavné série – „Jeho země- Его Страна“, „Vlajky východu – Знамена Востока“ a „Majtreja – Майтрейя“. Zbývá jen porozumět, proč Rerich vytvořil tyto obrazy během expedice. Vždyť ostatně mnoho obrazů z uvedených sérií namaloval až po expedici. Jako základ mu sloužily náčrty a skici, které vytvořil během cesty
Proč přesto některé malby těchto sérií maloval umělec na náročné a složité cestě expedice?
Před mnoha staletími protínaly stezky a cesty této expedice obchodní cesty. Kráčeli po nich poutníci různého vyznání, valili se vlny nomádů a nesli se, jiskřící kopím a meči, dobyvatelé různých ras a národů. Všichni zanechali na trase expedice své energetické stopy. Prošli tudy poznání-chtiví a vzdělaní cestovatelé, kteří zanechali svým potomkům jedinečné knihy. Různými směry postupovali Učitelé a mudrci a nesli skryté záměry a kosmické mise. V těchto částech byli i Poslové kosmického vývoje, kteří plnili své těžké a složité úkoly spojení světů Vyšších a nižších, nesouce tyto světy v sobě. Po těchto cestách se pohybovali kazatelé různých nauk, kteří nesli lidem duchovní vhled a naději na lepší život. Jen v takovém časoprostoru se mohl velký a jemnocitný umělec Rerich ponořit do minulosti, ožívající na jeho cestě a cítit její vesmírnou moudrost a věčnost Nekonečna. Tady, na těchto cestách, došlo k úžasnému propojení času a prostoru, kosmických projevů a pozemského neúnavného úsilí k neznámému i tajemnému. V této podivuhodné syntéze minulosti a budoucnosti, kosmického a pozemského, duchovního a hmotně-materiálního se v Rerichovi-umělci a vědci formovala zlatavá aura jeho obrazů, proniknutá jemnou energií meta-historie. Viděl minulost tak jasně a zřetelně, že rozpoznával, co z této minulosti obohatí budoucnost a vyživí ji potřebnou energií. Obrazy, které vytvořil na expedici měly vyšší energii než ty, které maloval na jiných místech. Byla tomu nápomocná ještě jedna okolnost. Expedice prošla místy hlubokého starověku, kde bylo stále cítit stopy magnetů, které položili Poslové kosmického vývoje před tisíci lety. Cítil jedinečnou kontinuitu od starověku po současnost, viděl unikátní procesy kosmické evoluce a její vysoký tvůrčí potenciál.
Založení magnetů, které Rerichovi uskutečnili v nejpříznivějších energetických podmínkách, bylo úspěšné a tak planetární energetická pole kultury budoucnosti se všemi vlastnostmi této kultury mohla začít svědčit ve svém historickém základě. Založení magnetů zajistilo přechod planety na vyšší úroveň kosmického rozšířeného vědomí. Vědomí, které přinesl na zem evoluční impuls. O zakládání magnetů se dá napsat mnohé. Ale hlavní smysl tohoto procesu byl zformulován v impulsu Živé Etiky. Magnet přeměňuje prostorové ideje v reálné činy. Jak tak složitý proces probíhá, stále není známo. Ale historie Země zná nemálo výsledků založení magnetů. Tvorba Poslů na trase expedice po Střední Asii měla zjevně kosmickou povahu a sehrávala nejdůležitější roli v evoluci naší planety.
Vyvstává otázka, kde a ve kterých zemích založili Rerichovi zázračný magnet, který určuje budoucí osud pozemského lidstva, jeho vědomí, jeho nový smysl a nový základ jeho kultury? Země, které byly součástí trasy expedice, budou tvořit základ nové geografické podoby Země. Trasa začala v Sikkimu, kde před časem žili Učitelé. Potom pokračovala v Indii, v zemi vysoké kultury, která se formovala od dávného starověku a přinesla vše duchovně cenné až do našich dnů. Po Indii zde byl čínský Sin-ťiang, kde měli členové výpravy velké nepříjemnosti. Bylo třeba požádat o pomoc sovětský konzulát v Urumči. Pomoc byla poskytnuta a výprava pokračovala dál, překročila hranice Sovětského svazu a dostala se do Moskvy. Ale v Moskvě Rerichovi nedosáhli potřebného cíle. Poté, co procestovali téměř celou zemi, se dostali do Altaje, kde zůstali asi měsíc. Další zemí bylo Mongolsko, po kterém expedice vstoupila do Tibetu. Tam byla uvězněna a v nejtěžších podmínkách strávila zimu na náhorní plošině Čantang, kde je karavana prakticky zahynula. Na jaře 1928 se vytrhli z tibetského zajetí a přes Trans-Himaláje opět vstoupili do Sikkimu a tak uzavřeli na planetě Zemi záhadný okruh své trasy. Nevíme přesně, kde právě oni založili své vysoce energetické magnety, ale lze učinit nějaké předpoklady. Evoluční tvorba spojila procestované země do jednoho kruhu. Každá z těchto zemí měla základy pro založení vysoce energetické struktury a pro změnu, v této souvislosti, samotné energie v zemi. O tom, že magnet byl položen v Moskvě, svědčí předání série obrazů „Maitreja – Майтрейя“ Moskvě. Víme, že Nikolaj Konstantinovič daroval Mongolsku obraz „Velký Jezdec“. V obou zemích tak zůstaly znaky vysoké energie budoucnosti.
Pokud jde o ostatní země, v této souvislosti je třeba provést seriózní výzkum.
ZAVŔŠENÍ KOSMICKÉ TVORBY
Po výpravě ve Střední Asii se Rerichovi usadili v himálajském údolí Kulu s založili Himálajský institut vědeckých výzkumů „Urusvati“, což v sanskrtu znamená „Světlo ranní hvězdy“ (podle jména, kterým volal Elenu I. Rerichovou Učitel. Všichni čtyři se aktivně podíleli na práci Institutu. Nebyl to jen další z Institutů v Himalájích, ale jedinečná instituce, která pracovala na principech nové vědy, jejíž teorii poznání nacházíme v evolučním impulsu Živé Etiky. Tato teorie je založena na kosmickém vědomí, z jehož hlediska bylo třeba zvažovat všechny vědecké problémy a provádět vědecký výzkum. Tento institut byl prvním semínkem nové vědy, která se měla stát základem kosmické tvorby na Zemi. Z institutu se v krátké době stala mezinárodní instituce, se kterou začali spolupracovat největší vědci planety jako Albert Einstein, Nikolaj I. Vavilov, Sarvépalli Rádhákrišnan, Čandiraséchara Ráman, Suniti Kumar Chatterji a mnoho dalších. Institut za krátkou dobu své existence uskutečnil množství výzkumných expedic v Himalájích, vydal jedinečné vědecké časopisy, které obsahovaly články, které vzbudily zájem ve vědeckém světě celé planety. Osud institutu „Urusvati“ však nebyl nejlepší. Světová hospodářská krize v letech 1929-1933 připravila ústav o financování. Druhá světová válka, která začala zanedlouho, přerušila mezinárodní vztahy do té doby navázané s mnoha vědci.
Smrt Nikolaje Konstantinoviče v roce 1947, poté Heleny Ivanovny v roce 1955 a také Jurije Nikolajeviče v roce 1960 znemožnila obnovení Institutu Urusvati v následující budoucnosti. Budovy byly zakonzervovány, studium bohatých sbírek již neprobíhá. Pokus Svjatoslava Rericha v 70. letech přilákat sovětské vědce k práci v Kulu nebyl korunován úspěchem. Dosud se nic nezměnilo.
Dvacetiletá přítomnost velkých ruských tvůrců v Indii nebyla náhodná. Obě země měly ve starověku společné kulturní kořeny a tento svazek dává o sobě vědět iv naší době.
Rerichovi zanechali Rusku a Indii jedinečné dědictví, založené na energetickém impulsu kosmické evoluce. Nejedná se o jednoduché dědictví, ale o poznání naší evoluce v reálném smyslu.
Rerichův pakt byl další událostí spojenou s tvorbou Rerichových a s impulsem kosmické evoluce.
Války, války. Začali se ještě v hlubokém starověku a jejich smrtelné vlny se přenesly až do našich dnů. A čím dál, tím hůře. 20. století přineslo války celosvětového rozsahu, vyzbrojené zbraněmi hromadného ničení, které zahubily miliony civilistů a zničily samotné kořeny kultury – duchovní i materiální. Tyto války uvrhly lidstvo daleko dozadu a brání jeho evolučnímu rozvoji. Podobné války Planeta neznala ani ve starověku, ani ve středověku.
Odstranění válek, vytvoření stabilního světa – to je to, o čem mluvili a o co usilovali Učitelé, Kosmičtí Hierarchové po celá staletí.
První světová válka ještě nestihla skončit, když se začala formovat Druhá. Rerich cítil její strašné přibližování už od začátku 30. let. V té době namaloval sérii obrazů, jako by pokračoval v prorockých malbách v předvečer První světové války. Nikolaj Konstantinovič varoval, co v blízké budoucnosti čeká planetu.
Elena Ivanovna psala dopisy americkému prezidentovi Rooseveltovi a trvala na užší spolupráci s Ruskem. Ale nikdo jí nevěnoval pozornost. Burácely bály, restaurace byly zaplněny do posledního místa, organizovaly se recepce pro uspokojení touhy setkat se s vysoko postavenými lidmi, na náměstích měst vítězně duněly dechové orchestry. Všechno svědčilo o neodolatelném úsilí o potěšení a lehký, veselý život. Ani Kosmičtí Hierarchové nedokázali zastavit Druhou světovou válku, jejíž konec by byl strašný a ukrutný – zničení dvou japonských měst Hirošimy a Nagasaki atomovými bombami.
Stále však bylo možné zachránit kulturu před zničením. Poslové kosmické evoluce Nikolaj Konstantinovič a Elena Ivanovna vypracovali důležitý právní dokument o ochraně kulturních a historických hodnot a institucí během války i v mírových časech. Dokument dostal název Rerichova smlouva ( Pakt Rericha) a v souvislosti s ním byl vztyčen symbol Kosmických Učitelů – Vlajka Míru.
Pakt podpořil americký prezident Franklin Roosevelt a podepsaly jej mnohé země Latinské Ameriky. Mnohé evropské země a Sovětský svaz to bohužel odmítly udělat. Planeta vstoupila do Druhé světové války bez smlouvy nebo vědomí potřeby ochrany kultury. Výsledek byl zničující. Žádná předchozí válka nepřinesla takové ničení kulturního dědictví jako Druhá světová válka.
Teprve po válce, v roce 1954, OSN přijala Haagskou úmluvu, která byla založena na Rerichově paktu. V dokumentu však byly provedeny určité změny – doložka o ochraně kulturního dědictví a institucí v době míru byla vypuštěna. Sovětský svaz tento dokument podepsal.
Je třeba poznamenat, že informovanost o dokumentu o ochraně kultury byla slabá. Válečné aktivity po Druhé světové válce přinesly mnoho zkázy kulturním a historickým hodnotám. Byly zničeny památky historie a kultury v Jugoslávii a Afghánistánu, zničeno jedinečné muzeum v Čečensku v Grozném. Během bojů byly vyhozeny do vzduchu a spáleny úžasné a jedinečné věže patřící čečenským rodům. V Iráku bylo zničeno a vypleněno muzeum, kde se uchovávaly exponáty starodávných kultur Mezopotámie. Káhirské národní muzeum, zasvěcené kultuře Starověkého Egypta, bylo přepadeno, ale naštěstí obhájeno dobrovolníky. Po celé planetě Zemi, během nepřátelských akcí i v době míru, barbaři ničí nejcennější kulturní objekty. Rusko není výjimkou. Nechápání, co představuje kultura, duchovní a materiální, nevědomost a chamtivost zničily starodávné chrámy, paláce, usedlosti a mnoho jiného, z čehož sestává kulturní dědictví v nejširším smyslu slova. Energie akumulovaná a vrstvená po mnoho staletí hyne spolu s tímto dědictvím. Zničení této jedinečné energie oslabuje duchovní základy lidí a otevírá širokou cestu k nevědomosti a nedostatku duchovnosti.
Mohlo by být řečeno, že Institut nové vědy v Kulu, jakož i Rerichův pakt, které získaly celosvětový význam, byly neúspěšné a staly se minulostí. To se však neděje s impulsy kosmické evoluce. Dříve či později se už jednou vytvořený a energeticky stabilní impuls opět projeví a dá nový život tomu, co bylo vykonáno Posly. Horší časy pominou (samozřejmě, ne samy od sebe), v Indii se znovuzrodí Institut Urusvati, kulturní dědictví bude chráněno ve spojenectví veřejnosti s vládnoucími kruhy země, které, bude-li se správně využívat, dá zemím novou skutečnost kosmického vědomí. Semena, zaseta impulsem kosmické evoluce a pečlivě ukrytá Posly před všemi nepřáteli a možná i před zničením, bezpochyby vyrostou a přinesou pro planetu potřebné plody, bez kterých ani nové vesmírné vědomí, ani samotný člověk – duchovní člověk – nebudou schopni se zformovat a plně vyzbrojeni vstoupit do kosmické tvorby.
Rerichovi začali a svou misi úspěšně završili ve 20. století.
Nám, představitelům 21. století, byl dán odkaz, abychom pokračovali v jejich vesmírném díle. Nikolaj Konstantinovič a Elena Ivanovna rozpracovali nejvážnější téma kosmického vědomí, opíraje se o energeticko-evoluční impuls Živé Etiky. Připravili vše tak, aby na planetě Zemi, v souladu s kosmickým zákonem, přešlo vědomí lidstva do své vyšší fáze – do kosmického vědomí. Do půdy naší planety vsadili vzácné semínko kosmického myšlení. Energie magnetů, které založily, přemění myšlenky v činy. Nám, pokračovatelům velkého díla Rerichových, bylo odkázáno uskutečnit tyto činy. Ať neustoupíme a neztratíme odvahu na těžké a složité cestě kosmické evoluce v našem hmotném světě malého rozměru se jménem planeta Země.
L.V. ŠAPOŠNIKOVÁ, Ředitelka muzea N.K. Rericha v Moskvě, Akademik Ruské akademie přírodních věd a Ruské akademie věd
