Sebe směřování *…. Lidstvo je rozděleno na zaměřené a na bezcílné oje… Kvalita sebe směřování má obvykle původ v Nadpozemském Světě a taková semena vyklíčila během inkarnace.
Úsilí může směřovat k dobru i zlu. Člověk bohužel často směřuje ke zlu, jinými slovy k nevědomosti. Už od malička je třeba připomínat, že nevědomost je zlo. Je třeba neustále se učit.
Málokdy může učitel zapálit RADOST z poznání. Každý projev tvořivosti lze nazvat magií. Skutečné úsilí – je již tvořivost. Jakékoliv životní podmínky otevírají možnosti pro tvořivost. A jak nádherné je Světlo Tvorby pro poutníka do Nekonečna!
Myslitel říkal: „Posbírám semínka úsilí, abych vytvořil Zahradu Krásy.“
Nadpozemské, hl.881
*Z ruského originálu „Самоустремленность„, resp. z kořenového slova „uстремление“ – což lze přeložit jako usilování, snažení se, zaměření vědomí na duchovní Ideál. Slovo „uстремление“ v Živé Etice vyjadřuje neoblomné duchovní úsilí, snaha a směřování mysli a srdce člověka k jedinému Velkému Ideálu, který představuje postavu Učitele z Vyššího duchovního Světa.
